Violette Amell - Prolog

1. června 2013 v 14:59 | Violette |  Violette Amell
Prolog



"Magie musí člověku sloužit, ne mu vládnout." Otec mi ta slova často připomínal. Přesto nebyl jako Templáři. Když jsem šlápla vedle, opravil mě a poradil mi. Netrestal. Nakonec, nebylo mi přeci ještě ani deset.
Jmenuji se Violette a pocházím z rodiny Amell. V Kirkwallu jsme byli bohatí a žili si slušně v šlechtické čtvrti. Měli jsme moc v politice a styky i s těmi nejvyššími. Jenže jsme byli ohrožováni vlastní krví.
Jméno Amell bylo prokleté magií, která nám kolovala v žilách. U každého dítěte byla velká pravděpodobnost, že nastane den, kdy si ho Templáři odvedou. Můj otec mágem byl, ale jelikož byl zároveň silným válečníkem, dokud chránil město, byl zkrátka "přehlížen". U mě už tomu ale tak být nemělo.
Narodili jsme se dvě. "Dvojčata v plamenech", tak nám říkali. Okamžitě po narození se u nás objevily magické schopnosti. Já byla první, ale z nějakého důvodu jsem se nenadechla dříve než za zhruba půl hodiny, kdy přišla na svět i má sestra. Měla se jmenovat Lily. Matka měla očividně velkou slabost pro "květinová" jména.
Když jsme se poprvé synchronizovaně rozplakaly, naše silné emoce uspíšily vývoj magie v nás. Pokrývka vzplála jako první a i když všichni od lože vyděšeně uskočili, matka nebyla ještě schopna vstát a jen si nás ochranářsky tiskla k hrudi. Ač dětským tělíčkům plameny neublížily, silný žár maso z matčina těla odlupoval jako kůru ze stromu. Za hysterického křiku se žena i s postelí během pár minut změnila v zuhelnatělou kostru na hromádce popela a oheň ustal stejně rychle, jako začal. Vedle ní ležela dvě krvavá tělíčka s propletenýma rukama a stále se ještě rychle zvedajícími hrudníky.
O tomto incidentu se samozřejmě dozvědělo v mžiku celé město a my jsme měly být bez odkladu zneškodněny, dokud jsme byly ještě relativně bezbranné. Otec prý neváhal a okamžitě s námi utekl. Zamířil do Fereldenu, kde doufal, že se Templářům ztratíme. Po nějaké době se nám to skutečně podařilo a úspěšně jsme se skrývali celých osm let. Jen Stvořitel ví, jak se mu samotnému dařilo nás držet při životě už od kojenců.
I když nás otec učil, cvičil a chránil před všemi včetně Templářů, před námi samotnými nás ochránit nemohl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama